Základní pojmy k úvodu do římského práva
Základní pojmy k úvodu
Roma, urbs aeterna = Řím, věčné město
Prvky římského právního rozhodování: ius, mos (usus), fas, consuetudo, aequitas
Iura ingenuitatis (politická oprávnění rodem svobodných, bezúhonných římských občanů):
a) ius honorum (odliš od honorarium), právo být zvolen magistrátem
b) ius militiae, právo sloužit v legii
c) ius suffragii, právo hlasovat na lidových shromážděních
d) ius migrandi, právo volně měnit bydliště (měli i Latini prisci)
e) ius provocationis, právo odvolat se v trestní věci k LS
Magistrátská oprávnění (imperium):
a) ius multae dicendae, právo ukládat pokuty
b) ius agendi, právo svolávat senát nebo LS (jen magistrát cum imperio, tj. konzul, diktátor, prétor a císař)
c) ius auxilii, právo plebejského úředníka pomoci plebeji proti přehmatu konzula
d) ius edicendi, právo vydávat vyhlášky
e) ius intercessionis, právo veta
f) ius coercendi, právo kárat a trestat
Ius privatum et publicum
Ius scriptum = psané právo výslovně uvedené v normě (ex scripto)
Ius non scriptum = nepsané, obyčejové právo
Ius ex non scripto = právo vyplývající z výkladu právníků
Ius mixtum = právo založené jak na psané formě, tak na obyčeji
Inde datae leges, ne firmior omnia posset.
Publicum ius est, quod ad statum rei romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem.
Vigilantibus iura.
Ignorantia legis non praesumitur nec toleratur.
Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.
Ius est ars boni et aequi.
Honeste vivere, alterum non leadere, suum cuique tribuere.
