Římské právo pro olomoucké studenty

Děkuji všem, kteří se zapojili. Než přejdeme k páté desce (ano ano, už začal další týden), tak Vaše odpovědi shrnu a upravím:
a) Zvlášť obludné dítě je takové, které nemá lidskou podobu. Lidská podoba se nepozná z rukou nebo nohou, jak se někdy studenti domnívají (takové postižení nestačí), ale z vážné deformace tváře (zpravidla rozštěp nosu, rtu, patra ap.: najděte si na netu nějakou lékařskou fotografii malformací obličeje, sami zjistíte, že je to pravda). Toto ustanovení LDT tedy nelze vykládat tak, že kdo byl nějak postižen nebo ošklivý, byl zabit. Jednalo se o případy, kdy dítě nepřipomínalo člověka a v případě takových vad tehdejší doba ani nebyla schopna udržet dítě při životě. Proto mělo být usmrceno rychlou, humánní metodou. Ze zachovaného textu nemůžeme vyvodit, zda LDT přikazoval rodičům dítě zabít, nebo jim to jen povoloval. Co se týče dalších podmínek, tak jste je v podstatě uvedli: kromě lidské podoby se dítě musí narodit svobodné matce (nebo otrokyni, jež byla během těhotenství svobodná) a musí se narodit živé, tj. aspoň jednou se nadechnout. Mrtvě narozené dítě subjektivitu nezíská, stejně jako dítě narozené z otrokyně nebo malformované bez lidské podoby. Subjektivita nascitura je pouze podmíněná.
b) Právo života a smrti jste popsali správně, ale chybí tomu uvedení obsahu. Zaprvé takové právo neměl nikdy muž nad manželkou, a zadruhé to byla trestní pravomoc, čili trest musel proporciálně odpovídat míře provinění. Pro drobnost nebylo možno dítě zabít. Z důvodu rozlišení ještě uvádím, že moc nad manželkou se nazývá manus, moc nad dětmi patria potestas (neplést, mají různý obsah).
c) vnuka a dceru je možno emancipovat jednou mancipací (LDT o tom nehovořil, ale tento výklad vznikl z pontifikální interpretace). Prodeji syna mohlo zabránit to, pokud otec svolil ke sňatku. Jakmile byl syn ženatý, nemohl jej už prodat (logicky: spravedlnost vyžadovala, aby zůstal se ženou a s dětmi). Říman skutečně na římském území nemohl být otrokem (vyjma státního otroctví z trestu, tj. z rozsudku v trestním řízení); mancipium bylo jen dočasné, osobní status si Říman zachovával a jen po tu dobu spadal do pravomoci jiného p.f.; po propuštění také mohl žalovat pro kruté nebo nespravedlivé zacházení.
d) Rozvod je dvoustranný, zapuzení jednostranné, rozvodová formule zněla Habeas tuas res! (měj si svoje věci).
e) Těhotenství trvalo i v Římě jen 9 měsíců (v době LDT měly římské měsíce 30 dní), ale k počtu 10 měsíců se došlo tím, že se započítával jak měsíc začátku těhotenství, tak konce (i když neproběhly celé, tj. 8 celých plus 2 měsíce částečné). Dítě narozené v jedenáctém měsíci po smrti manžela matky bude nemanželské (otec je neznámý). Důsledek: nevzniknou mu příbuzenská pouta k rodině manžela matky a nebude po něm dědit.
f) Majuskulemi v textu prof. Skřejpek graficky odlišuje samotné znění LDT (zachované citace) od textů, které jsou jen narativní (vypráví, co v zákoně bylo a s ním souviselo).

a)Narodí-li se dítě (oddělení od těla matky), hledí se na ně, jako by žilo už v matčině lůně a jako by bylo subjektem práv (pravidlo nasciturus iam pro nato habetur -ten, kdo se má narodit se považuje již za narozeného)nebo je stanoven opatrovník (curator ventris), který např. spravuje majetek, který má dítěti později připadnout.

b)Otec se však musel ještě poradit s domácím soudem (iudicum domesticum)pokud chtěl uplatnit nejpřísnější tresty,jinak proti němu zakročí censor

d)existoval zde rozdíl v manželství s manželskou mocí, které mohl zrušit pouze muž (nositel moci) a to pro vinu ženy, která byla uznána a schválena domácím soudem. Rozvod se prováděl formálně a to pomocí "opačného jednání - contrarius actus" při konfareaci(náb. obřad) se používalo diffareatio (nutná účast pontifiků), při koempci(koupě manželky) a "vydržení" remancipace (prodání manželky jinému muži a ten ji poté propouštěl ze své moci)
Druhý typ manželtví, a to je manželství volné, které mohlo býti rozděleno jednostranným projevem muže nebo ženy - slovně: tuas res tibi habeto/agito =měj si svoji věc, později nutný projev před svědky, možný rozvod i zapuzovacím listem.

e) Když se dítě narodí 11.měsíců po smrti manžela matky, nemá nárok na dědění. Byla určená hranice pro narození dítěte, aby byl otcem uznán právě manžel matky - nejméně 7 měsíců po uzavření manželství a max. 10 měsíců po skončení manželství(tedy po smrti manžela).

K otázce A bych dodala, že právní subjektivitu získal člověk narozením ze svobodné ženy, nebo narozením z ženy – otrokyně, která alespoň krátkou dobu během svého těhotenství byla svobodná. Subjektivita trvá od narození do smrti, a to do smrti skutečné (reálné) nebo právní (captivitas).

K otázce B: ius vitae necisquae = právo nad životem a smrtí. Ano, pater familias měl právo uložit trest smrti, ale dělo se tak jen zřídka. Později mu bylo toto právo odepřeno a zůstala jen kázeňská pravomoc.

K otázce C – k emancipaci u vnuka stejně jako u dcery dochází po první mancipaci. Prodej do otroctví je trvalý stav, do mancipia dočasný stav.

K otázce D: rozvod (divortium) je dvoustranný právní akt, kdežto zapuzení (repudium) je jednostranný právní akt. Forma rozvodu se užívala tzv. contrarius actus (opačný právní úkon). Např. manželství uzavřené confarreatione se rozvádělo opačným náboženským úkonem diffarreatione.

a) "Zvlášť obludné dítě" se narodí s nápadnou fyzickou vadou v obličeji. Právní subjektivitu podle mého názoru dítě získává prvním nádechem po porodu.
b) Ius vitae necisque je právo nad životem a smrtí. Má ho pater familias, což nemusí být nutně otec, ale může to být například děd. Za předpokladu. že pater familias je otec, mohl syna i usmrtit. Pater familias měl jednat v souladu s mravy a názory společnosti.
c)K emancipaci vnuka dochází po první mancipaci, stejně tak u dcery. Otec jakožto pater familias nemůže prodat syna za předpokladů, že se syn ožení, protože po sňatku se syn musí začít starat o vlastní rodinu. Prodej do mancipa je pouze na určitou dobu a člověk se nestává otrokem a zůstává nadále římským občanem, je to druh jakéhosi zapůjčení člena rodiny paterem familias. Prodání do otroctví je definitivní, Říman Římanovi nemůže být otrokem. Proto pokud by byl Římský občan prodán do otroctví, muselo by to být někam za hranice Říma.
d) Pro zapuzení manželky jsou nutné nezvratitelné důvody (cizoložství, travičství, padělání klíčů, výměna dětí), pokud muž tyto důvody nemá připadne část manželova majetku manželce a část bohyní Cereře (bohyně plodnosti a úrody). Rozvodovou formuli bylo z počátku nutné třikrát vyslovit, později se musel poslat dopis.
e) Dobu těhotenství v době LDT si bohužel nedovedu vysvětlit. Pokud se dítě narodí 11 měsíců po smrti manžela matky, není dle mého názoru tento muž uznán jako otec dítěte a dítě dostane opatrovníka.
f) 2b je psáno majuskulemi, protože pramen citoval přesný text LDT, nejedná se tedy o nějaký přepis autora.

Ad A) zvlášť obludné dítě je takové dítě, které se nenarodilo s lidskou podobou v obličeji, přičemž má takové vady (postižení), které by mu bránily v běžném fungování např. příjem potravy. Narodí-li se dítě s lidskou podobou, je člověkem. A tuším, že dítě získává právní subjektu snad již před narozením (nasciturus) ?za předpokladu, že se narodí živé? a po porodu se musí alespoň jednou nadechnout.

Ad B) otcovská moc - patritia potestas byla specifickou mocí otce nad životem manželky a svých dětí - právo nad životem a smrtí. Dříve se k trestu využívalo tzv. domácích soudů, kdy se otec poradil s příbuznými a přáteli. Otec však do doby císařské mohl svého syna i usmrtit, později ke tvrdým trestům bylo zapotřebí úřední schválení a ještě později od vlády Konstantina Velkého bylo usmrcení dítěte pokládáno za parricidium.

Ad C) Dcera i vnuk jsou emancipováni mancipací jedinou. Římský občan nemůže být otrokem, musel by být prodán mimo Řím a jeho provincie - takový člověk přestává být občanem a s největší pravděpodobností se do Říma již nevrátí. Prodej do mancipia je nabytí odvozeného vlastnictví - otec prodá do mancipia syna, který stále spadá do jeho moci a splní určitou věc (např. odpracuje dluh,...), ten, kdo jej má v moci, poté propustí zpět syna. Hlavní však asi je, že mancipovaný je neustále občanem, není otrokem (ani nemůže být) je pouze v "držení". Čím lze zabránit otci, aby prodal syna - bohužel jsem nic nezjistil, pouze se domnívám, že snad by tu byla možnost, stal-li by se otcem vlastní rodiny (na to však potřeboval souhlas otce).

Ad D) Zapuzení - muž mohl zapudit ženu (žena muže nikoli) pokud se dopustila travičství, podvržení dětí, pokud padělala klíče či se provinila cizoložstvím - in flagranti. Za jiných okolností ji zapudit mohl také, ale přišel o veškerý majetek. Přistižení ženy in flagranti, což nejspíš byl dostatečný důvod k rozvodu = repudium - jednostranné zrušení zasnoubení nebo manželství prováděné dopisem, kterým manžel nebo snoubenec oznamuje druhému partnerovi, že svazek ruší. Případně může být provedeno divortium - což je dobrovolný a oboustranný rozvod manželství.
Rozvodová formule - "tuas res tibi habeto/agito". - z počátku stačilo pouze vyslovit formuli, poté v přítomnosti svědků či později oznámení dopisem.

Ad E) Těhotenství v době LDT - to je zapeklitá otázka, ale logicky jsem nepřišel na nic jiného než na to, že se řídili tzv. lunárním měsícem (tím se řídilo snad v té době celé zemědělství, tak proč ne těhotenství), který má 28 dní (nikoli 30/31). Narodí-li se dítě v 11. měsíci, není dítě zemřelého manžela a tím si myslím, že mu je určen opatrovník.

Ad F) ustanovení 2b je napsáno majuskulemi, protože se jedná o původní znění zákona - imperativní forma. Není to žádný přepis, citace,...

a)Zvlášť obludné dítě je takové, které po narození nemá podobu člověka tzn. má ,,vadu" v obličeji nebo jeho obličej normální obličej nepřipomíná ( např. rozkus)
b) ius vitae necisquae - má ho pater familias, má právo nad životem a smrtí všech, kteří jsou pod jeho mocí. Zabít ho, ale svévolně nemůže. Odpovídá censorovi.
c) jestliže je to vnuk od syna, tak stejně jako syn, jestliže je to vnuk od dcery tak ho děd mancipovat nemůže protože spadá do mancipace svého otce, tedy manžela dcery. Syn může zabránit svému prodání tím že se ožení, nebo musí počkat až do třetí mancipace. Mancipace je pouze zapůjčení svých dětí, nebo příslušníků rodiny do moci jiného pátera fam. např. kvůli špatné finanční situaci, kde vykonávají práci za peníze. Jsou tam pouze půjčení,a mají svoji subjektivitu a po vyproštění z mancipace má svobodné postavení římana, kdežto v otroctví ,,člověk" nemá subjektivitu a slouží pánovy než ho propustí a i po propuštění nemá stejné postavení jako říman a je brán ne jako svobodný ale jako propuštěnec.
d) myslím si že zapuzení neboli repudium je jednostranné ukončení manželství např. v případě cizoložství ženy, a rozvod je o společné dohodě.
f) majuskulemi je psáno protože to byl původní text ze Zákona dvanácti desek.

Milá kolegyně, toto je dobrovolná diskuse v rámci zachování kontinuity ve výuce. Kdo na otázky odpoví první, vyvolá tím reakce ostatních a já potřebuji, abyste si reakce mohli přečíst všichni. Proto budeme tady, ne na mailu. Každý týden kousek z LDT a všechny možné výklady a komentáře a souvislosti k němu. V lednu budou pokračovat přednášky a semináře z římského rodinného práva.

Dobrý den,
chtěla jsem se jen zeptat, zda-li odpovědi máme zasílat na Váš univerzitní mail a popř.do kdy?

Děkuji