SC Silanianum
Výklad textu SC Silaniana zpracoval podle anglického překladu Digest student Marek Juráš:
Vydáno roku 10 n. l. za vlády císaře Augusta a konzulátu Cornelia Dolabella a Iunia Silanuse:
1. SC nařídilo, aby všichni otroci pána, jenž byl zavražděn, kteří s ním žili "pod jednou střechou" a neprokáží, že mu poskytli pomoc, byli mučeni a popraveni. Ti však, kteří odhalí vraha svého pána, budou osvobozeni.
a) Koho SC zahrnovalo pod svou působnost:
- byl-li pán zavražděn a vrah nebyl znám, nastupovala podle SC tortura na jeho otroky a na otroky jeho syna, i když ten nebyl pod jeho patria potestas nebo otroci byli součástí jeho peculia castrensis. Od roku 57 n. l. SC Neronianum zahrnulo pod působnost SC Silianiana i otroky manželky zavražděného, propuštěnce zavražděného a otroky, kteří by jinak byli propuštěni testamentární manumisí,
- otroci "pod jednou střechou" (tectum): o tomto vyjádření hovoří právník Sextus ve spojení s častými rozhodnutími soudů v Římě tak, že tectum je veškerý prostor, kde lze slyšet pánův hlas, když je ohrožen, a to jak uvnitř domu, tak i mimo něj, například na cestě. Ovšem cestuje-li někam pán sám a je zavražděn, SC se neuplatní.
- výjimky z SC Silaniana:
* otroci dětského věku, chlapci před pohlavní dospělostí a dívky, dokud nejsou schopny pohlavního styku, tj. infans a impuberes. Děti neprochází torturou jako dospělí a nejsou usmrceni, jsou pouze vyslýcháni za pomoci hrozeb nebo bitím řemenem či rákoskou. Nicméně prokonzul provincie Britannia Trebius Germanus přesto nařídil a do praxe zavedl výslech chlapců, kteří byli těsně pod hranicí dospělosti, pokud byli schopni chápat, co se děje, když spali "u nohou" svého pána při vraždě a posléze neoznačili vraha, nebo byli-li sami účastníky vraždy či jí jakkoli napomáhali,
* otroci, kteří skutečně poskytli pánovi pomoci, ne však pokud ji jen předstírali,
* otroci, kteří sice fyzicky nezasáhli, ale křikem vystrašili útočníka nebo svolali dav (křik vylučuje SC pouze tehdy, pokud nebyla možnost zasáhnout fyzicky),
* otroci, kteří byli při pomáhání pánovi zraněni tak, že již další pomoc nebyli schopni poskytnout.
b) U jakých vražd se SC použilo:
účelem SC bylo potrestat ty otroky, kteří pánovi nepřispěchali na pomoc, ač mohli:
* vražda byla provedena násilným způsobem a rychle, tedy tak, že se otroci mohli o ní dozvědět, když byla páchána, tj. pán byl uškrcen, podříznuto mu hrdlo, ubit kamenem, palicí nebo zabit jiným druhem zbraně, ne tedy pokud byl otráven podáním jedu (veneficium), nebo jiným tajným způsobem, pokud nebyl jed podán násilnou cestou,
* v případě sebevraždy (suicidium) nenastoupily následky na otroky, kteří o sebevraždě nemohli vědět, ale na ty, kteří jí nezabránil a mohli (tato úprava je poklasická, vnesl ji Justinián, v původním znění sebevraždě pána otrok neměl bránit). Sebevražda z nudného nebo nesnesitelného života nebránila otevření testamentu.
c) Jakou pomoc SC po otrocích vyžadovalo:
* nutilo otroky fyzicky zasáhnout a chránit pána vlastním tělem,
* reskript císaře Hadriána navíc uložil otrokyním, kterým vrah pohrozil zabitím, povinnost přesto křičet a svolat dav, neboť principem bylo, aby v žádném případě otroci neupřednostnili své bezpečí před životem pána.
2. Před procesem s otroky se nesmí otevřít testament pána zavražděného neznámým pachatelem a dědic nesmí přijmout dědictví zákonné ani bonorum possessio kvůli případné testamentární manumisi. Kdo otevřel testament, stihla jej indignitas a nesměl od zůstavitele nic nabýt mortis causa, a tomu, kdo by přijal dědictví nebo bonorum possessio, bylo vše odebráno a jako ereptorium propadlo fiscu. Tuto úpravu SC Silaniana doplnilo i SC Aemilianum z roku 11 n. l., které stanovilo, že do 5 let lze žalovat toho, kdo proti zákazu otevřel závěť zavražděného.
